Tak už je tomu fakt rok..

6. července 2015 v 2:06 |  Rok v USA
Tak jsem tu opět s příspěvkem Smějící se

Kuuurnik, to je snad poprvé, co ani nevím, jak začít, natož jak pokračovat.

Naposled jsem psala z Caroliny a od té doby se nic moc převratného nestalo. V podstatě jediná věc - asi od konce listopadu/začátku prosince mě trápí zub. Trápí je trochu přehnané, proto jsem se taky ještě neodhodlala to nějak řešit. Vypadla mi plomba a asi s největší pravděpodobností tam mám kaz. Nebolí to, jen na té straně nemůžu kousat, trne, když se napiju a bolí, když si dám sladké a nejdu si hned vyčistit zuby. Dá se říct, že jsem se s tím za ten půlrok naučila nějak fungovat. Zuby čistím furt, koupila jsem si SPECIÁLNÍ Smějící se ústní vodu proti zubnímu kazu - která, přestože se tady tomu směju, nejspíš opravdu nějak zafungovala, protože se to sice nelepší, ale ani nezhoršuje, a o zuby se teď starám naprosto znamenitě. Ono totiž vyhodit za návštěvu zubaře celý spořicí účet se jednomu zrovna nechce. Vy, co tu jste, víte. Ceny za zákroky u dentisty jsou přímo astronomické, pojištění se na to samozřejmě nevztahuje a tak se tady všichni pečlivě staráme o chrup, protože to je opravdu otázka i několika tisíců dolarů, v lepším případě "jen" pár stovek. No, nicméně došlo na nejhorší a zub začal bolet. Moc dobře vím, čím jsem si to přivodila (sladkosti, sladkosti a ještě trochu sladkostí), na druhou stranu asi je to dobře, neboť jsem se tedy konečně odhodlala zajít si to nechat spravit, už bylo načase. Takže zítra v pondělí mám sjednanou konzultaci, kde mi to omrknou, usoudí, co s tím a oznámí cenu. Co jsem si tady tak všimla, tak v některých zdravotnických institucích berou v potaz, že jsme jen chudé aupairky s pár centy v kapse a normálně udělají cenu na míru. Víceméně. Ještě jsem se s tím já přímo nesetkala, ale už jsem to párkrát slyšela, tak jim tam zítra sehraju menší divadlo a třeba z toho taky něco vytřískám. Umíte si představit dát deset tisíc za vyvrtání kazu?!

Minulý týden byl kromě bolavého zubu bolavý i psychicky. Dovolená nám s malou totálně narušila vztah. Já jsem tam byla ta špatná, co ji odvádí od maminky a přebaluje, zatímco maminka je nonstop na očích, takže mě dítě začalo nenávidět. A to nepřeháním. Jak bodnutí nožem pro mě byl pátek, den po tom, co jsme se vrátili domů. Měla jsem ji na starost až odpoledne, takže jsem si jen od Jima přebrala chůvičku a čekala, až se malá vzbudí. Když jsem pak pro ni přišla do pokoje, ona spustila takový křik, jak mě viděla.. Odstrkovala mě od sebe, když jsem pro ni natáhla ruce, řvala, kroutila hlavou, že "no, no, no", byla úplně nepříčetná, že jsem pro ni přišla zrovna já. To jsem se jí tam v tom pokoji normálně rozbrečela... To bylo něco strašnýho, když mě človíček, kterého miluju z celého srdce, z celého srdce nenávidí. Už na té dovolené byla taková, i v autě na cestě zpět, to nebyl jen nějaký momentální záchvat. Takže jsem měla dvě možnosti: Buďto se na ni vykašlu, budu ji prostě hlídat, krmit a přebalovat, žádné city, a nebo se pokusím do toho dát všechno a nějak to mezi námi obnovit. S tím rizikem, že já budu dělat všechno, co je v mých silách, aby mě měla ráda, a ona stejně bude dál řvát, když si ji budu ráno přebírat, což mě bude o to víc bolet, o co víc se budu snažit, aby to nedělala. Jestli mi rozumíte. Takže jsem zmáčkla restart, od rána do večera jí dělám šaška, vozím ji na zádech, hrajeme hoňku se schovkou v jednom, nic jí nezakazuju, všechno jí otvírám, kde si to chce prošmejdit, místo toho věčného "ne, tady mi nelez, tady já mám svoje věci; ukaž tu peněženku, tu já si s dovolením vezmu; nech ten ovladač, ať tam něco nepřešteluješ",.. a zdá se, že to zabírá. Ono v podstatě co je mi do její výchovy, když rodiče mají jiné postupy, další aupairka bude mít zase ty svoje. Ve výsledku bych byla prostě jen ta špatná, kterou si ona drží od těla. Takže teď obnovujeme vztah Usmívající se Dělat aupair není žádná brnkačka, jak si leckdo myslí! Je fakt, že třeba zrovna já se tady nepředřu, co se týče nějakých domácích prací kolem dětí. Ale je to hodně náročné na psychiku. A to je mnohdy horší..

Tím bych to asi dneska zakončila. Zítra zubař + musím obnovit řidičák, který mi teď propadá spolu s vízem, takže zítra končím dřív, abych to všechno stihla.

Jo, vlastně ještě - v sobotu jsme tu oslavovali 4th of July, nejvýznamnější svátek Spojených Států, Den nezávislosti. V DC v National Mall byl 17ti minutový úžasný ohňostroj, tak jsme tomu přičumovali z kopce z arlingtonského hřbitova Smějící se Američani to strašně prožívají. Už tak dva měsíce před tím byly všude v obchodech národní barvy, prodávalo se oblečení v červeno-modro-bílé kombinaci, všude vlajky,.. Je to hezký ten jejich patriotismus. Včera na tom hřbitově bylo několik tisíc lidí, všude v DC security, policajti, několik vrtulníků. Ono by se to totiž tak nabízelo zaútočit na Den nezávislosti v hlavním městě..

Tak jo, končím.

Papa Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.