Silvestr, kalamitaaa (!!!), prodloužení

30. ledna 2015 v 3:57 |  6. měsíc v USA
Já se strašně moc omlouvám, že je to zas taková doba!!! Takhle dlouhou pauzu jsem tady asi ještě neměla, přiznám se, že jsem prostě na blog úplně zapomněla. Mám teď plnou hlavu všeho možného a nemám ten blog úplně na to, abych si tady vylívala srdce, spíš je to pro mě vždycky taková slohovka, takže se do každého článku pokaždé musím dokopat. Stejně si ale myslím, že moc čtenářů nemám. Píšu to spíš pro sebe, za pár let to bude hezká vzpomínka. No a jestli si z toho někdo něco vezme, to bude jen bonus Mrkající

Momentálně se zabývám tématem "budoucnost". Rodině už jsem potvrdila, že s nimi o půl roku prodloužím (přestože agentura to po mně bude chtít závazně až v květnu), takže už mám jasno, kdy se vrátím, tím pádem se snažím udělat si jasno, CO bude, až se vrátím. Tak nějak jsem si od Ameriky slibovala velké "něco", nějaký zvrat ve svém životě, nějakou zásadní změnu, ale uplynulo šest měsíců a já si přestávám dělat naděje, že mi Amerika přinese něco víc než jen zkušenost a jazyk. A možná snad jen tu zkušenost a řekněme nějaký posun v životě, ale jazyk taky jaksi stagnuje. No holt nejsou příležitosti konverzovat. Každý den je to o tom samém, když večer předávám dítě: Kakala? Jak dlouho spala? Kdy naposled jedla? Byla protivná? Ano, k téhle tematice bych si popovídala bez problémů, ale jak to má zajít někam dál, tak se zadrhávám, horko těžko dávám dohromady věty a na slovíčka, která potřebuju, si zásadně vzpomenu, až když jsem sama ve svém pokoji! Nevím, jak je to možné, čím to je. V Rakousku i v Itálii mi stačil týden, abych se rozmluvila. Tady je to jakési divné, nakonec ani za ten rok a půl tu angličtinu nevypiluju Plačící
No, nebuďme pesimisti, snad se časem rozmluvím Usmívající se

Tak co se tak událo za ten měsíc? Naposledy jsem psala o Vánocích.. Takže Silvestr. No, co k němu napsat, nic divokého. Já jsem celé Vánoce i Silvestra promarodila, takže nic moc. Dva týdny zalehlý uši, pět dní jsem necítila chuť jídla (to je něco strašného!!!), prostě kompletně ucpaná hlava. Na Silvestra jsme byly s holkama v jakýmsi baru, já hluchá s mizernou angličtinou, takže jsem se víceméně držela holek a spíš jsem jim dělala ocas, když se bavily s mužským osazenstvem Smějící se Ale já už ty Silvestry moc neprožívám. Byly doby, kdy jsem z toho byla hotová, že už za deset minut začíný nový rok, ale už jsem asi stará nebo co, prostě už je mi to jaksi jedno. I takové to "Je Silvestr, musíme se bavit" mi začíná dost vadit. Ono to pak tím tuplem nejde. Jéééžiš, to jsem si vybrala den na článek. Asi dneska nemám úplně nejlepší náladu a jsem nejspíš hrozně negativní Zamračený

Jo ještě jsem chtěla napsat o té kalamitě Smějící seSmějící seSmějící se No tak napadlo nám tady jednoho krásného rána pět cenťáků sněhu. Tady se totálně zastavil provoz! Napadl sníh, konec světa!!! Děcka školu o dvě hodiny později, moji hp nemohli do práce, hp ostatních aupairek taky zůstali trčet doma, Cheryl se ráno se vší vervou vrhla na odhazování SNĚHU.. No já jsem se jim fakt musela smát. Jen jsem si říkala, jak to tady asi vypadalo tu loňskou zimu, kdy tu byl opravdu sníh. Teda nevím, jak to bylo tady v Arlingtonu, ale pamatuju si, že loni mělo východní pobřeží velmi tuhou zimu. Narozdíl od Evropy.. Takže nedejbože jestli napadne DESET CENTIMETRŮ, to už se tady bude vyhlašovat stav nouze Smějící seSmějící seSmějící se Akorát je teda blbý, že se nesolí chodníky. Takže já s kočárkem to mám přece jenom trošku komplikované, přestože mi sníh ani mráz jinak nevadí. Ukočírovat to na zasněženém a zamrzlém chodníku dá zabrat, ale snažím se v tom najít pozitivum a říkám si, že si u toho aspoň pěkně zaposiluju, jak se snažím přemluvit kočár, aby jel rovně Smějící se

Jinak dítě už je velmi pohyblivé. Už konečně začala lozit po čtyřech, takže už se to nedá jen tak nechat někde odložené Usmívající se Když ji nechám v obýváku a odskočím si do kuchyně, za pět minut přijde za mnou. Za chvíli už bude i chodit. Zatím chodí kolem stolu, ale strašně ji to baví, takže to půjde rychle. To třeba její o půl roku starší sestřenice (Ada má devět měsíců) ještě nechodí, protože z toho má hrozný strach. Chodí za ruku úplně bez problémů, ale jak na to má být sama, tak se nehne. Nakonec bude náš svišť běhat dřív než ona Smějící se

Já jsem dneska strašně unavená, takže už to balím. Příště se pokusím napsat dřív..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.