Příjezd do hotelu a první dny kurzu

17. července 2014 v 2:42 |  1. měsíc v USA
V hotelu už na nás čekaly holky z agentury. Dostali (záměrně s měkkým i, protože tu máme překvapivě i pár kluků, asi šest nebo sedm) jsme instrukce, papíry, karty od pokoje a rozešli jsme se ubytovat. Jsem v pokoji s Brazilkou a Kolumbijkou a jsme opravdu zvláštní sestava, protože nekomunikujem. Ten první den nebo spíš večer jsem se snažila povídat si s tou Brazilkou, ale moc mi nerozumí, Kolumbijka už vůbec ne, takže jsem to vzdala a jsem taky potichu. Je to divný, když tady kolem sebe chodíme bez jediného slova, ale zase lámat to přes koleno nemá smysl. Co se týče lidí tady, každý, ale opravdu každý si tady našel někoho mluvícího svou řečí. Je tady velmi početná skupina Němců, asi deset Brazilek, Mexičani, Kolumbijky a Španělky se shlukli dohromady (v Brazílii se mluví portugalsky, takže Brazilky jsou separé), je tu několik Dánek, Švédek, Francouzů, Japonek, asi osm až deset holek ze South Afriky.. A já jediná Czech Republic.. Spousta lidí mi nerozumí, vůbec neví, o které zemi mluvím. Dokonce se mě jedna Němka zeptala, jakou řečí se u nás mluví, jestli mluvíme rusky!!! Ta je ale asi extrémě blbá.. No prostě jsem tu se svou úžasnou češtinou úplně sama. A není to ironie, miluju svou řeč! Usmívající se U jídla se musím vždycky k někomu přifařit, ale jsem zvyklá být sama, takže tím nijak zvlášť netrpím.
Jsme rozděleni do několika skupin, já jsem v infantilním programu Smějící se Je to výuka specializovaná na miminka. Je nás tam dvanáct a mám pocit, že po absolvování kurzu budu naprostý profík v péči o mimi. Bereme to poctivě. Dneska jsme absolvovali kurz první pomoci, jinak učíme se jak ty základní věci v péči o miminko, tak třeba baby masáž, dětskou znakovou řeč a tak podobně. Mám docela problém vystupovat před lidmi a na tohle je ten náš kurz opravdu náročný, protože jsme třeba každá musela zazpívat nějakou dětskou písničku ze svojí země. Po mně speciálně chtěla ještě i nějakou dětskou říkanku, protože ji velmi zaujala čeština Smějící se
Taky jsme se včera byli podívat v New Yorku! Usmívající se Strašně jsem se na to těšila, ale nakonec teda nic moc. Jednak nám trvalo víc než hodinu, než jsme se dostali z New Jersey, byla šíleně zacpaná cesta a pohybovali jsme se opravdu po centimetrech, takže půlku autobusu to uspalo, místo toho, aby čučeli z okna Smějící se Navíc hrozně pršelo, takže když jsem se snažila něco vyfotit, výsledkem byla krásně detajlní děšťová kapka na okně, jelikož můj foťák usoudil, že to je předmět mého zájmu.. Zastavili jsme u nejlepšího výhledu na sochu Svobody z New Yorku, ale v tom dešti se fakt nedalo pobýt venku moc dlouho, takže jen rychlá fotka mlhou zahalené sochy a zase šup do autobusu. Projížděli jsme kolem spousty zajímavých míst, ale fotit se opravdu nedalo, takže to mám všechno jenom v hlavě a říkám si, že zase nebudu od NYC tak daleko, tak si sem ještě někdy výlet udělám Mrkající Zastavili jsme na Times Square a dostali jsme hodinu volno. Toho jsem se trošku děsila, protože jednak ten déšť vůbec neustal, naopak snad ještě zesílil, já už jsem měla promočené boty z toho vyfocení sochy Svobody, ale co mě nejvíc štvalo bylo to, že jsem úplně sama! Jak už jsem řekla, každý si tu našel někoho ze své země nebo aspoň se svou řečí, nebo si káply do noty spolubydlící, ale já jsem na to prostě měla jaksi smůlu. Spolubydlící se nechytly, holky, se kterýma se bavím ve skupině, mají ty svoje lidi a za každou cenu se k někomu vtírat se mi nechtělo, takže jsem zůstala sama. Ale jak už jsem taky řeka, jsem na to zvyklá Usmívající se Napřed jsem zůstala ohromená na Times Square - je to něco naprosto úžasného!!! I přes to, že jsem byla totálně promočená, vlasy jak zmoklá slepice, stála jsem tam a koukala na všechna ta světla, lidi a ruch.. Pak jsem si našla McDonalda a dala si hranolky. Bylo mi jaksi smutno, že se mi splnil sen, jsem v New Yorku na Times Square a jsem tam úplně sama, nemám se o to s kým podělit a tak se mi zastesklo po bývalém příteli.. Ale snad se to nebude opakovat.. Už jsem v kontaktu se dvěma Češkama v DC, takže snad i nějaké ty kamarádky budou Usmívající se To by bylo asi zatím všechno. Zase napíšu po příjezdu k rodince Mrkající
A teď už se fakt musím dokopat k tomu řidičáku!!! Křičící Tak se mějte krásně, papa..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vlaďka Vlaďka | 17. července 2014 v 16:27 | Reagovat

Ty se měj taky krásně! Četla jsem všechny články a vážně se bavím. Už se nemůžu dočkat, až napíšeš další.

2 Terezka Terezka | 17. července 2014 v 22:26 | Reagovat

úžasný Leni, s Tomem taky pravidelně čteme! A drž se!

3 legni legni | 20. července 2014 v 4:40 | Reagovat

Děkuju, děkuju! Jsem strašně ráda, že to někdo čte :-)

4 Radka Radka | E-mail | 23. července 2014 v 11:21 | Reagovat

Ahoj Leni, nějak jsem na ten blog zapomněla, tak jsem to teď přečetla skoro všechno a je to lepší, než nějakej film nebo kniha! Teď už budu pravidelným čtenářem... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.