Jak se věci mají po pěti dnech u rodiny

24. července 2014 v 5:42 |  1. měsíc v USA
Nadpis zní velmi důležitě, jako kdyby mělo dojít k nějakému zvratu, lámání chleba, nebo jako by přišla nějaká studená sprcha. Vůbec ne, vše se zdá být v naprosté pohodě Usmívající se
Jééé, mně se dneska nějak nechce psát, jsem jakási shnilá, to asi to vedro. Dneska je to fakt extrém. Teď jsem přišla z venku a ještě i v deset hodin je tam na zdechnutí. Chtělo by to asi pořádnou průtrž mračen, aby se ten vzduch trošku pročistil.
Takže co se za těch pár dní tak událo.. Jak jsem řekla, vše je zatím ok. Je to docela náročné, vzhledem k tomu, že je Cheryl ještě doma na mateřské, takže jí furt stojím za zadkem, nevím, jestli si můžu dovolit odejít k sobě do pokoje, nebo jestli mám zůstat s malou, navíc se musím opravdu snažit a věnovat se malé naplno, abych se předvedla v tom nejlepším světle a udělala dobrý dojem. Ono se to možná nezdá, ale je to docela vyčerpávající. Když je to vaše dítě, jde to tak nějak samo, prostě máte chuť si s tím miminkem hrát a povídat a zpívat mu a dělat na něj cukrbliky. Ne, že bych to nedělala ráda, ale zaprvé celý den je to fakt docela náročné, zadruhé, čas se neskutečně vleče!!! Kouknu na hodiny o půl desáte, pak se podívám za půl hodiny a ono je teprve půl pět. Nemůžu se dočkat, až půjde Cheryl do práce a já budu bývat s malou sama. Ne že bych měla v úmyslu ji ráno strčit do ohrádky a v sedm večer vyzvednout, hodlám se o ni starat opravdu svědomitě. Jen se zkrátka nebudu muset tak strašně snažit.
Například dneska jsme byly ve městě koupit mi simkartu. Bylo to sice až tak okolo čtvrté, ale venku tak zhruba 56°C, v autě ještě dvakrát tolik, no hnus velebnosti. Daly jsme si ve městě zmrzlinu v takovém tom kelímku, ze kterého to jíte lžičkou. Cheryl usoudila, že bychom si to mohly sníst v parku, který byl jen kousek přes cestu. Jenomže někdo musel vézt kočár a ten někdo tudíž nemohl jíst zmrlinu a ta mi začala pěkně stékat po ruce. Neměla jsem si ty ruce kde umýt, navíc ono jak je takový vedro, tak je k tomu ještě i dost vlhko, takže sotva vylezu ven, už jsem celá taková ulepená (i bez zmrzliny). Nečekala jsem, že budeme venku tak dlouho, neměla jsem s sebou žádnou vodu a umírala jsem žízní, navíc ty ruce!! Prostě jsem měla namířeno do koupelny a napít se hned, jak přijedeme domů. Malá se ale ještě v autě dala do hroznýho pláče (asi to horko) a když jsem ji přinesla domů (tahám se s ní v takovým tom vajíčku, hrozně blbě se to nosí, navíc malá ve svých třech měsících važí devět kilo!!!), tak si samozřejmě nemůžu dovolit odběhnout umýt ruce a napít se a nechat ječící dítě ve vajíčku. Problém byl v tom, že nebylo možný ji utišit.
Ale abych se dostala k jádru věci - kdybych s ní byla doma sama, zajdu si umýt ruce, napít se a až pak bych ji vyndala a věnovala se jí. Možná bych se skočila ještě v rychlosti převlíct, protože ona furt ublinkává a když mám na sobě věci, ve kterých chodím ven, tak mám strach si ji vzít do náručí.. Tak já nevím, teď jak to po sobě čtu, tak mi to zní, jako bych byla nějaká krkavčí matka. Je to hodně špatný, kdybych si napřed prostě udělala to svoje? Do pokoje na to převlíknutí bych si ji asi vzala s sebou.. Ale ono je to fakt blbý, když máte toho rodiče furt někde okolo sebe. Až bude Cheryl v práci, budu asi většinu času trávit s malou venku. Už si to tak pěkně maluju, že zatímco v Rakousku nebylo vůbec kam jít, tam jsem měla prostě jednu svoji trasu přes takovou luční cestu, tady si můžu i s kočárkem zajít do města, sednout někam na zahrádku na kafe.. Je to lepší, než s ní být celý den zavřená doma. Já vím, že jsem chtěla miminko a jsem za to moc ráda, ale neumím si představit být s ní celý den zavřená doma.. Ale kurnik to jsem se zas rozepsala o ničem, hrozně nezáživné, že?

V neděli přijeli na návštěvu rodiče Cheryl a měla jsem svůj první brunch (breakfast + lunch = něco mezi snídaní a obědem), znám to z filmů a seriálů Usmívající se Byla to veliká dobrota a rodičové jsou moc milí lidi.

Taky jsem včera poprvé v životě řídila automatiku. Hlídám miminko, které nechodí nikam do školy, ani do kroužků, tak jsem si říkala, že možná ani nebudou potřebovat, abych řídila, ale ono se to asi bude hodit občas i mně a jsem v každém případě moc ráda, že jsem to zkusila. Dneska už jsem řídila i s Cheryl a malou v autě (poprvé jenom s Jimem, jen tak po okolí) a musím se teda docela pochválit, celkem mi to šlo. Jak je člověk zvyklej na tři pedály, tak máte tendenci sešlápnout rychle spojku, když brzdíte a ejhle, ona je to brzda Smějící se Ale nic takového se u mně (zatím) nekonalo, prostě jsem tu levou nohu přilepila k sedačce (obrazně řečeno) a používala jenom pravou. Takže dobrý. Auto velice pohodlné, snad to někde neodřu..

Co bych tak ještě zmínila? No představte si, jaké já mám štěstí! Asi tak pět minut od baráku jsem narazila na Slovenku, která aupairuje v jedné rodině ještě společně s Makedonkou! Usmívající seUsmívající se Dneska jsme byly společně venku a jsou to super holky, takže jsem šťastná, že jsem si tu našla nějaké spřízněné duše Usmívající se Ještě mám něco rozjednaného ve Washingtonu, ale není nad to mít kamarádky za rohem..

Jinak ještě jsem chtěla něco k té přehnané čistotnosti Američanů. Dudel se zásadně převáží jen tak hozený do tašky, žádná speciální krabička, žádný oplachování, když spadne na zem, nic takovýho. S tím já na 100% souhlasím, dítě si musí vytvořit obranyschopnost. Ale co mě vážně dostalo, nijak extra se tady neřeší přezouvání. Já se teda doma přezouvám do papučí, ale oni chodí normálně v botech a můj koberec v pokoji je dost špinavý. Prostě se sem nanosil bordel z venku (už to tu bylo, když jsem přijela). Ráda bych si tady pouklízela, je tu smetí, pavučiny na stropě, pavouci v rozích, prach.. Zeptala jsem se Cheryl, kde je vysavač a ona že se musí přiznat, že neví, že jim tady chodí jednou za dva týdny (!!!) uklízečka a že ona neví, kde je vysavač! To jsem teda opravdu nevěřila vlastním uším. Ona si nechá uklidit jednou za dva týdny a jinak se o podlahu jako vůbec nestará?? Navíc když tu chodí v botech a mají miminko? Smějící se Není to nic tragického, spíš mi to přijde vtipný. Jsem ráda, že jsem já ta čistotnější, horší by to bylo naopak. Jak teď tak ale koukám na ten strop, fakt je potřeba to tu pořádně vysmejčit. I na tom koberci je hroznej bordel. Chystám se od příštího týdne zase začít cvičit a chci tu mít čisto, ať si můžu lehnout na zem.. Taky ti pavouci mě rozčilujou. Není to nic velkýho, ale stejně je to nepříjemný. Teď mi tu například po stěně leze jakási potvora, na první pohled to vypadá jako pavouk, ale při bližším prozkoumání to má cosi jako tykadla a takový ty kobylkovský zadní nohy (takže to asi navíc skáče!!!). Ale už se známe, vybaflo to tady na mě hned první den, takže pokud je to v dostatečné vzdálenosti od postele, tak mě to nijak nevzrušuje..
No já myslím, že to jsou vyčerpávající informace, ne? Smějící se (A to jsem v podstatě toho moc nenapsala, tento článek zdá se být poněkud o ničem..)
Já nevím, nějak mi to dneska asi nemyslí. Zase napíšu po víkendu, mělo by se něco dít, tak pak napíšu dojmy Mrkající
Moc zdravím všechny čtenáře a děkuji za zájem! Usmívající se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | 24. července 2014 v 11:50 | Reagovat

Teda Leni,
fakt jsem se pobavila, hlavně co se toho pavouko-kobyly týče :D
jinak jestli chceš trošku ochladit, není problém, tady je "léto" v plném proudu (leje, 13 stupňů) :-!

2 legni legni | 26. července 2014 v 17:25 | Reagovat

A víš, že mě to ale vůůůbec nepřekvapuje? :-D :-D Divila bych se, kdybyste tam měli jasno a třicet stupňů ;-)Nezapomeň, že léto už bylo v únoru :-D

3 legni legni | 26. července 2014 v 17:29 | Reagovat

Strašně mě jednou pobavil výrok taťky, když mluvil o práci venku před tím, než odešel do důchodu: "Já jsem se vždycky modlil, aby léto vyšlo na víkend, abych mohl udělat něco na zahradě" Řekla bych, že to docela vystihl :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.