Cesta z Jersey a první den s rodinkou

20. července 2014 v 4:25 |  1. měsíc v USA
V pátek nám skončila "akademie" a byli jsme rozvezeni na letiště (některé z nás si rodiny vyzvedly přímo v hotelu). Zatímco všichni ostatní skončili už ve čtvrtek, naše infantilní skupina měla ještě jeden den navíc, takže jsme zůstali v hotelu sami. V pátek ráno snídaně, pak ještě tři hodiny "výuky" a hurá k rodinám.. Poslední hodinu jsme si zopakovali dětskou masáž (opravdu nevím, proč je to tak důležité) a pak už jsme probírali takové obecné věci jako pojištění, řízení (prej nesmíme řídit opilí?! Nerozhodný), stesk po domově, jak se přivítat a komunikovat s rodinou a tak podobně. Bylo to docela fajn zakončení, taky jsme samozřejmě dostaly certifikát o absolvování kurzu, bez toho si tady aupairka asi ani neškrtne..
Na letišti to bylo ještě trochu komplikované se zavazadly, ale všechno jsme to zvládly, rozloučily se a odešly ke svým gatům. Já jsem si čekání na svůj let "zpříjemnila" učením se na řidičák (jelikož jsem se k tomu furt jaksi nedostala Smějící se) a po příjezdu k rodině jsem zjistila, že ten test vlastně vůbec dělat nemusím!!! Jim se mi za to strašně omlouval, že mě tak mystifikoval. Říkala jsem mu, že to vůbec nevadí, že je to úplně v pohodě, ale chtěla jsem ho za to zabít!!! Smějící se Tak dlouho mě to tížilo, že to furt neumím, celou dobu mi to leželo v hlavě, furt jsem s sebou všude nosila ty papíry.. No nic, jsem ráda, že to dělat nemusím Mrkající
Trošku jsem odbočila. Let do DC byl v pohodě, bombardér (vrtulák) byl fak prťavej, jenom asi tak pro čtyřicet lidí, ale hádejte, co mě vůůůbec nepřekvapilo. Strašně si potrpím na to místo u okna, zbožňuju lítání a ještě jsem si měnila místo v bombardéru, ať náhodou nejsem nad křídlem (to jsem ještě nevěděla, že to má křídla nad oknama). A moje okýnko bylo komplet zamlžené!!!! Jenom to moje, všechny ostatní byly v pohodě! Když jsme vzlítali, byl úžasný výhled na Manhattan, sochu Svobody, celý New York. Jenomže ne pro mě! Cosi jsem viděla, ale jen tak náznakem. Mám na to jakousi smůlu, ale říkám si, třeba místo toho budu mít štěstí jinde MrkajícíČlověk si to musí vždycky nějak obkecat Usmívající se Bože, asi mám poprvé v životě migrénu, strašně mě bolí hlava a je mi špatně od žaludku..
No nic, pokračujem. Zvláštní na tom letu bylo, že jsme vyjeli pozdě a přijeli brzo. Po příletu už jsem měla od Cheryl zprávu, že nestíhají, jednak proto, že jsme přijeli dřív, jednak, že uvízli v zácpě. Vůbec mi to ale nevadilo. Měla jsem aspoň čas zajít si na záchod, trochu se umýt, navonět, učesat a tak Usmívající se Byla bych nervozní, kdybych tam na mě už čekali.. Trochu jsme se pak ještě hledaly, ale našla si mě, objala a šly jsme k autu za Jimem a malou. Bylo to pěkné, vypadají opravdu velmi sympaticky. Malá je teda pěknej bůček, ale snad z toho trochu vyroste. Je dost těžká, takže když s ní budu doma sama, bude asi bobek trávit většinu času na takovém tom dětském koberci s hračkama. Prej se strašně ráda nosí, ale to má teda holka smůlu, nehodlám si zhuntovat záda..
Když jsme přijeli domů, hned mě do nosu praštila vůně vánoc. Opravdu, je to něco, co nemůžu zaznamenat, ale voní to u nich jako takový ten vánoční, zimní čaj. Myslím, že mi tím časem nasákne oblečení a budu tak vonět i venku Usmívající se Domek mají pěkný, malý zvenku, velký vevnitř. Mám pro sebe celý suterén, docela velký, krásný pokoj a útulnou, pěknou koupelnu. Moje zázemí tady je opravdu perfektní, což je pro mě základní předpoklad pro to, aby se mi tady líbilo. Jim i Cheryl jsou opravdu velmi sympatičtí a vstřícní. Pořád mi opakují, že kdybych něco potřebovala, chtěla nebo kdyby se mi něco nelíbilo, mám říct a něco se s tím udělá. Cheryl vypadá na první pohled docela přísně a rázně, ale je to fajn ženská. A Jim je naopak takový ten typ člověka, kterého si nedokážete představit naštvaného Usmívající se A malá Ada? To je veselé, upovídané miminko. Nebýt takový pucek, tak je naprosto kouzelná. Dneska už mě poblinkala, tak myslím, že jsme prolomily ledy Smějící se
Dnešek jsem si docela užila. Včera to bylo jen takové poznávací, ukázali mi dům, dětský pokoj a šla jsem si vybalovat. Dneska už jsme si s Cheryl trošku popovídaly (vlastně docela dost), byla jsem s malou na dlouhé procházce tady po okolí a opravdu jsem velmi překvapená, jak milí a přátelští lidé Amíci jsou. Každý mě hned zdravil, auta mě pouštěla přes cestu i v místech, kde nebyl přechod (i když to asi ten kočárek), jeden kolemjdoucí se se mnou dokonce hned dal do řeči.. Takže procházku jsem si opravdu velmi užila. Je tu hodně zeleně, celkem klid a opravdu přátelští lidé. Ještě jsem zvědavá na město, tam se chystám v nejbližší době, ale zatím to vypadá docela dobře Usmívající se I když strašně nerada bych to zakřikla, na to já jsem expert!
Co bych taky ještě ráda zmínila, je přístup rodičů k výchově a péči o dítě. Moc se mi líbí jejich styl a filosofie, to je něco, z čeho jsem měla trochu strach, jelikož i na školení nás připravovali na to, že Američani (hlavně teda rodiče malých dětí) jsou opravdu přehnaně čistotní, vyžadují velmi časté mytí rukou, na koupání dítěte používají tři různé hadříky, aby se náhodou bakterie z jistých míst nedostaly do jiných míst, všechno umývají antibakteriálním mýdlem a tak podobně. Moje rodina se v tomhle naprosto vymyká. Hned když jsem na letišti viděla malou, řekla jsem, že si ji pochovám až doma, že jsem si sice umyla ruce, ale než jsem se dostala ke kufru, tak jsem si je mohla zase zašpinit, takže si je radši napřed ještě jednou umyju. (Tenhle tip jsme speciáně dostaly poslední den na školení, že máme říct rodině, že jsme si umyly ruce, tak jestli si můžeme pochovat baby. Prý to udělá dobrý dojem.) Načež mi ale Cheryl odvětila, že oni si na tohle moc nepotrpí, že chtějí malou zvykat na bakterie a posilovat její imunitní systém! Usmívající se To je jedna věc. Opravdu si na čistotu nijak extra nepotrpí. Teď nechci, aby to vyznělo, že jsou to špindíry, to vůbec ne, jen to co se týče miminka tolik nepřehání. Další věc, která je mi velice sympatická - když vlezete do domu, není na první pohled poznat, že tam bydlí miminko. Samozřejmě, že je v obýváku postýlka a ten hrací koberec, ale nemají přehnaně moc hraček, nejsou všude dětský věci, prostě tak nějak v rozumným množství. A poslední věc, která mi sice trošku komplikuje práci, ale přesto mě to velmi těší - nepoužívají jednorázové plínky. Samozřejmě to není takový ten kus hadru, co používaly naše maminky, má takové speciální kalhotky, do kterých se vloží zvlášť vnitřek a zapne. Ale je to fajn pro životní prostředí a to se v dnešní době velmi cení.
Tak zase příště. Loučím se a zdravím z Washingtonu Mrkající
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | 23. července 2014 v 11:47 | Reagovat

No to prostě nemá chybu! Přemýšlím, po kom máš to spisovatelský střevo, ale soudím, že v tomhle jsi originální!Dlouho jsem se takhle nepobavila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.