Cesta do USA

17. července 2014 v 1:44 |  1. měsíc v USA
Tak jsem se konečně dostala k článku.. Ne že by bylo potřeba psát hned po příjezdu sem, ale je fakt, že čím dýl to člověk odkládá, tím stručněji to pak napíše, protože už se prostě nechce. Jsem zrovna sama v pokoji a měla bych se učit na ty pitomý testy na řidičák (mám tady před sebou ty papíry, aspoň pro dobrý pocit), ale tak strašně se mi do toho nechce!!! Asi to nechám na zítřek Smějící se
Takže k věci. Letadlo mi letělo v pondělí 14. v šest hodin ráno z Prahy. Jsem z Jeseníku a opravdu jsem nechtěla nic nechat náhodě, takže jsme vyjeli už v neděli o půl jedenácté večer. Vezl mě švagr se ségrou a přidali se i naši, takže jsme byli celkem početná výprava Smějící se Ale byla jsem šťastná, že jedou se mnou! Do Prahy jsme dorazili bez problémů asi kolem půl druhé. Odbavila jsem se u samoobslužného kiosku (zkušeně, musím se pochválit Smějící se) a samozřejmě jsem si vybrala místo u okýnka (já to lítání prostě zbožňuju, zas mi vyhrkly slzy při vzletu Usmívající se). No a pak už jsme jen čekali na čtvrtou, až se otevře přepážka k odbavení zavazadla. Kufr prošel bez problémů, ještě jsem měla 8 deka rezervu Usmívající se No a pak přišlo loučení! Říkala jsem si, že nebudu brečet, ale nějak to nešlo zadržet. Přece jenom, přes všechny technické vymoženosti, je to vážně dálka a celkem dlouhá doba, takže to asi nejde bez slz..
Do Frankfurtu jsem letěla Lufthansou, takovým celkem malým prdítkem. I tak jsem si let užila, i když byly téměř celou cestu vidět jenom mraky. Ve Frankfurtu jsme byli za čtyřicet minut. Nebo respektive za čtyřicet minut už hlásili přistávání. Samozřejmě než doroluje, než se všichni vyprdolí.. Jéj, já to zas beru moc podrobně, asi to zkrátím. No, ve Fr. jsem měla čtyři hodiny čas. Letadlo do New Yorku mělo ale hodinu zpoždění, takže to bylo nakonec pět hodin. Ale celkem to uteklo. Poslední hodinu se mnou ještě řešili pas a vízum a vzali si mě bokem na jakousi kontrolu příručních zavazadel, která nakonec vypadala tak, že jsem to jenom rozepla a snad se tam ani nepodívali. Jenom to čímsi potřeli a s úsměvem mě poslali pryč Usmívající se Já se taky na všechny culím a s každým si hned povídám, tak to možná pomohlo přesvědčit je, že nejsem terorista Usmívající se
Co bylo ale obrovské zklamání, bylo to sedadlo v letadle, to, co jsem tak strašně řešila, co mi zaplatila rodina!!! Chtěla jsem za každou cenu sedět u okna. U mého sedadla nicméně nebylo okno ale dveře!!! Nemohla jsem tomu věřit, že to je fakt to moje místo, myslela jsem, že mě trefí! Joo, spousta místa na nohy, žádná řada sedadel před námi, ale k čemu to je, když není vidět ven :-( No nicméně nakonec jsem to vyřešila. Okýnko bylo za mnou, tak jsem si trošku položila sedadlo a něco jsem přece jenom viděla Usmívající se Ještě jsem řekla stewardovi, že kdyby si chtěl někdo sedící u okna vyměnit místo, třeba nějaký vysoký chlap, který by ocenil víc místa na nohy, velmi ráda mu svoje dražší místo přenechám. Slíbil mi, že se zeptá, ale samozřejmě z toho nic nebylo, to se dalo čekat.. Let byl fajn, seděla jsem vedle docela pěknýho chlapa, se kterým jsme se pak dali do řeči a už mi slíbil prohlídku New Yorku Usmívající se Taky jsem se dozvěděla pár zajímavých věcí, popisoval mi, co je právě pod námi a tak podobně, takže to bylo docela zajímávé. Když jsme přistávali, měli jsme na mojí straně Manhattan jak na dlani, ale byla celkem hustá mlha (já mám dneska jaksi omezenou slovní zásobu, tak se omlouvám za nedostatečnou kvalitu svých vyjadřovacích prostředků), takže ty mrakodrapy jen tak lehce prosvítaly, ale i to stačilo, abych si uvědomila, že jsem fakt v Americe, v New Yorku, ve městě Přátel, Sexu ve městě, HIMYM a kvanta filmů!!! Byl to úžasný pocit... Po přistání jsem zamířila na imigrační, kde mi zkontrolovali otisky prstů, pak k výdeji zavazadel a nakonec ke "kontrole" zavazadel. Ta kontrola je v uvozovkách, protože jsem opravdu nepochopila, v čem spočívá zákaz převážení léků a potravin do USA, když je to všem úplně šumafuk. Dejme tomu, že ty léky by třeba objevili a okomentovali už při odbavování v Praze, ale do USA se dále nesmí dovážet potraviny podléhající zkáze a kdybych měla plnej příručák jogurtů, masa, nebo zeleniny, nikdo o tom nebude vědět, protože u kontroly prostě jenom mávli rukou a šlo se dál Smějící seSmějící se A já jsem tak řešila dvě čokolády, co jsem měla v příručním, jestli je třeba nemám před přistáním sníst Smějící se
U východu už čekala slečna s cedulkou AuPairCare, takže mi spadl kámen ze srdce a řekla jsem si, že jsem to fakt zvládla Usmívající se
Už tam čekaly ještě další slečny aupairky a měly jsme čekat ještě na pár dalších. Nakonec jsme z letiště odjížděli až o půl šesté (přiletěli jsme ve tři!!!) s tím, že ty další asi prostě nepřijely nebo co.. Aby to nebyl tak dlouhý článek, pokračuju v dalším Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.