Tak různě

1. září 2015 v 4:13 |  14. měsíc v USA
Oops, tak jsem to zas trochu protáhla s dalším článkem. Je to fuška to tu udržovat! Smějící se
Dneska nedělám absolutně nic!!! Celej den ležím v posteli a dodělávám resty. Nějak se mi to kupí a já to furt jen sunu před sebou a nejsem schopná se do toho pustit, Hlavně už si musím najít nějaký ten kurz!!! Snažím se najít nějaký certifikovaný kurz nutričního poradenství, ale vypadá to, že to je normálně jako obor studia na vysoké škole, takže jenom nějaká roční rychlovka s certifikátem asi niet, to mám asi smůlu. Chtěla jsem si tady s tím ročním prodloužením udělat něco, co budu moct uplatnit po návratu domů místo nějakého přiblblého víkendového kurzu, ale nakonec to tak stejně asi dopadne Nerozhodný
Co se zubu týká, ten už mám hotový, dodělaný. Minulý týden jsem byla na krev, příští bych měla dostat výsledky, tak jsem jak na trní!!! Ještě aby toho nebylo málo, udělala se mi po celém těle dost silná vyrážka. To jsem se s ní tak jednoho krásného dne probudila, říkám si, nebudu to řešit, do zítřka to přejde, a ono mi to nakonec vydrželo pěkně celý týden! Ještě teď to svědí, ale už to aspoň není tolik vidět. A to už to jsou dneska vlastně dva týdny!! Kurnik, nějak se mi tady to zdraví podlamuje.
Dneska je zas jaksi den blbec. Nevím přesně, čím to je, ale zvláštní je, že si vždycky na blog vzpomenu právě s takovou horší náladou. Příště sem musím napsat v nějaké euforii, ať si nemyslíte, že se tu mám špatně Smějící se Jen jsem si teď prošla (snad už to můžu napsat v minulém čase) zase takovým složitějším obdobím a teď už to bude určitě zas jenom lepší Usmívající se Musím být, optimismus neztrácím.
Poslední dobou nám to skřípe s Cheryl. Ne, že by byl nějaký konkrétní problém, ale něco je prostě ve vzduchu, je dusno. Ona je taková alfa samice, boss v práci i doma a já z ní mám obrovský respekt. Před ní se strašně zadrhávám v angličtině, neumím se bavit s dítětem, jsem taková uťáplá vedle ní. Ale rozhodla jsem se, že seberu všechnu odvahu a nastoupím na ni s tím, že chci vědět, co se děje. Že to cítím, že je něco špatně! Tak jsem taky udělala. Dneska jsme to prodiskutovaly a zdá se, že to byla jen paranoia Usmívající se V to jsem doufala. Prej má teď starosti v práci, nový šéf, firma kupuje jinou firmu, navíc prý nějaké zdravotní problémy, takže se mohlo zdát, že se něco děje, ale já jsem v tom prý roli nehrála. Tak jsem ji jen upozornila (jako už mnohokrát), že kdyby náhodou něco, kdyby se jí něco nelíbilo, co jak dělám, že mi to musí říct, že musíme udržovat komunikaci. Takhle se to totiž začalo hroutit, když jsem byla v Rakousku. Začala se mezi námi vytvářet jakási bariéra, bylo evidentní, že není všechno v pořádku, ale nic jsme si nikdy nevyříkali. Až na konci, když jsem se vytasila s tím, že bych i prodloužila, tak mi bylo řečeno, že o to asi ani nestojí Smějící se Takže bych nerada tady chodila okolo horké kaše a dělala, že se nic neděje. I když v tomhle případě to teda snad opravdu byla jen ta zpropadená paranoia Mrkající
Jinak s malou už je teď taky všechno jinak. Stává se z ní hroznej raubíř!! Je to velmi aktivní dítě, je ukecaná, hlučná, velmi společenská, už začínám mít pomalu blbej pocit z těch našich každodenních "procházek". Dotáhla jsem to až na extrémní 4 a půl hodiny velmi svižné chůze s jednou jedinou pauzou na přebalení prcka a taky ji nechat trochu proběhnout, aby fakt celou tu dobu neseděla v kočárku. Ona je tam spokojená, ale mně je to blbý. Říkám si, ještě poslední týden a pak už ji budu brát spíš někam mezi děti, někam, kde se vyblbne. Budu se toho pohybu těžko vzdávat, ale přece jen jsem tu hlavně pro ni, aby bylo děťátko spokojené, tak se podle toho zkrátka budu muset zařídit. Já to dítě miluju! Přestože začíná zlobit a musím ji občas usměrňovat i zvýšeným hlasem, pořád je to můj miláček a když za mnou přijde mě obejmout nebo mi dát pusinku... není nic krásnějšího!
No nic, budu končit. Simpsonovi čekají na slovo Smějící se
Tak se mějte krásně! Usmívající se